Dnes si strávníci ve školní jídelně pochutnali na tradiční polévce kaldoun, která zahřála a příjemně naladila na hlavní chod. Tato sytá a voňavá polévka patří mezi klasiky české kuchyně. Je to silná a vydatná polévka s krémovou konzistencí. Její chuť je specifická kombinací masa, vnitřností a jemného zahuštění.
Po polévce následovalo jedno z nejoblíbenějších jídel – boloňské špagety. Těstoviny s bohatou masovou omáčkou si získaly velký úspěch a talíře se rychle vyprazdňovaly.
Jako sladká tečka nechybělo čerstvé ovoce a voňavá štrúdlička, která skvěle doplnila celé menu.
Ve čtvrtek 16. dubna 2026 se v hodinách dějepisu v 7. třídě neodehrávalo jen obyčejné opakování husitských válek. Místo tradičního sezení v lavicích, zapisování dat a občasného zoufalého hledání správné stránky v učebnici jsme se rozhodli výuku trochu rozhýbat. A protože husitské války rozhodně nebyly nudné, nebyla nudná ani práce s nimi.
První z netradičních aktivit proběhla během 3. vyučovací hodiny a nesla název Kdo by se přidal ke komu. Třída se tentokrát proměnila v pomyslnou mapu názorových proudů husitské doby. U okna stáli umírnění husité, ve vedlejší uličce pražský střed, v další radikální husité a u dveří měli své místo katolíci. Učitel četl modelové situace a postavy, které mohly v době husitských válek skutečně existovat, a žáci se podle svého rozhodnutí přesouvali do jednotlivých částí třídy.
Na první pohled to vypadalo jednoduše: poslechnout si postavu, vybrat si skupinu a postavit se. Jenže právě v tom byla síla celé aktivity. Nestačilo jen někam dojít. Každý měl také vysvětlit, proč si vybral právě toto místo. A ukázalo se, že ne všichni uvažují stejně. Někdy zazněly velmi rozumné argumenty, jindy padlo i upřímné přiznání typu: „Stoupl jsem si sem, protože tady byli ostatní.“ I to ale bylo vlastně cenné zjištění.
Cílem totiž nebylo jen zopakovat si, kdo byli husité, jak se dělili a čím se jednotlivé proudy lišily. Aktivita vedla také k zamyšlení nad tím, že společnost byla pestrá tehdy a je pestrá i dnes. Žáci si mohli vyzkoušet, že člověk nemusí automaticky jít s davem, že umění mít názor zdaleka neznamená jen názor mít, ale především ho obhájit. A to je dovednost, která se nehodí jen do dějepisu.
Druhá neobvyklá aktivita přišla během 6. vyučovací hodiny a nesla název Bitva v obrazech. Tentokrát už se neřešilo, ke komu by se kdo přidal, ale jak co nejlépe předvést jednu konkrétní husitskou bitvu, aby ji spolužáci poznali. Nejdřív bylo potřeba rozdělit třídu do čtyř skupin. To samo o sobě byla menší výzva, protože vytvořit početně vyvážené skupinky podle pohlaví se ukázalo být téměř stejně náročné jako některé historické mírové dohody. Po chvíli vyjednávání, přesunů a většího organizačního ruchu však bylo hotovo.
Každá skupina dostala jednu bitvu: u Sudoměře, na Vítkově, u Domažlic nebo u Lipan. Pak měli žáci přibližně patnáct minut na přípravu. Mohli využít svoje znalosti, zápisky v sešitě, učebnici i internet. Měli si promyslet, co je pro danou bitvu nejdůležitější, a vymyslet, jak ji před třídou co nejlépe zahrají.
A že fantazie nechyběla. Bitva na Vítkově se odehrávala na židlích, aby bylo názorně vidět, že husité uměli skvěle využívat terén. U Sudoměře jeden z žáků statečně ztvárnil dno rybníků, dívky na něj položily „prádlo“ a křižáci následně doplatili na to, že se pohybovali v opravdu nevhodném terénu. U Domažlic musel jeden z husitských zástupců zpívat, i když z jeho výrazu bylo patrné, že by v pěvecké soutěži dobrovolně nestartoval. Přesto křižáci podle scénáře poctivě utekli. A u Lipan se husité nejprve sešli s katolíky, aby se pak, historicky zcela správně, pustili do sebe navzájem.
Právě tahle aktivita ukázala, že dějepis nemusí být jen o letopočtech a zápisu do sešitu. Žáci při ní museli spolupracovat, rozdělit si role, domluvit se, co je podstatné, a převést naučené informace do scénky, kterou pochopí i ostatní. Procvičili si tedy nejen znalosti o husitských válkách, ale také komunikaci, práci ve skupině, improvizaci a schopnost vystihnout hlavní myšlenku.
Je pravda, že podobný způsob práce pro ně není úplným standardem, a tak chvílemi převažoval tak velký pracovní ruch, že by se z něj učiteli ježily vlasy (pokud by nějaké ještě měl), a třída místy připomínala spíš přípravu na menší husitské tažení než klidnou školní výuku. Na druhou stranu právě to bylo důkazem, že žáci opravdu pracovali, přemýšleli a snažili se přijít s vlastním řešením.
A i když začátek nebyl úplně uhlazený, nakonec se ukázalo, že je tento způsob výuky zaujal a bavil. Obě hodiny tak připomněly, že i historické téma, které je na první pohled plné bitev, jmen a složitých vztahů, lze uchopit živě, s nadhledem a aktivně. A že někdy stačí trochu změnit formu práce, aby se z dějepisu nestal jen předmět o minulosti, ale i prostor pro přemýšlení, spolupráci a občas i pro smích.
V pátek 17. 4. 2026 se ve třídě 5. A uskutečnila zajímavá beseda o finanční gramotnosti, kterou žákům zprostředkoval pan Michal Klimeš z ČSOB. Celá beseda se nesla v duchu diskuse o tom, jak funguje svět peněz a jak s nimi správně zacházet v každodenním životě. Pan Klimeš dětem vysvětlil cestu peněz od jejich vydělání až po rozumné utrácení a společně probrali i historii platidel od výměnného obchodu až po dnešní digitální platby. Velká část setkání byla věnována rodinnému rozpočtu a rozlišování mezi věcmi, které skutečně potřebujeme, a těmi, které jen chceme pro radost. Žáci se také dozvěděli důležité informace o bezpečnosti při nakupování na internetu a o tom, proč je užitečné odkládat si část peněz stranou.
Přednáška byla velmi interaktivní a žáci se aktivně zapojovali. Na úplný závěr si děti ověřily své nově nabyté znalosti v zábavném kvízu Kahoot, který prověřil, jak pozorně během besedy naslouchaly. Celá akce byla pro žáky nesmírně přínosná, protože porozumění světu financí je velmi důležité pro jejich budoucí samostatnost a zodpovědné rozhodování.
Ve dnech 23.–27. března 2026 jsme s dětmi z 2. a 3. tříd vyrazili na tradiční soustředění pěveckého sboru Bambule do našeho oblíbeného areálu Setina v Pusté Polomi.
A co vše jsme tam dělali? Především zpívali. A hodně! Hlasivky jely naplno od rána do večera, pilovali jsme nové písničky, opakovali, zkoušeli, ladili… a výsledek? Velký kus práce a pořádný krok směrem ke koncertu. Děti makaly skvěle a bylo znát, že je zpívání baví – i když občas už „trošku docházel dech“.
Nechyběly hry, smích, společné chvíle, diskotéka ani stezka odvahy. Počasí bylo sice spíš „na kulicha než na jaro“, ale nás to nezaskočilo. Les jsme prozkoumali křížem krážem, proběhli jsme se a zvládli i pořádnou dávku čerstvého vzduchu. Narazili jsme přitom také na jednu zajímavou lesní „stavbu“, která hned posloužila jako kulisa pro malé divadlo – a děti se svých rolí zhostily opravdu s nadšením.
Za hladkým průběhem soustředění stojí také náš tým – učitelky Jitule, Ivča a vychovatelky Silvi a Ivet. Společně nám to zkrátka funguje. Velké díky patří milému personálu Setiny – i proto se sem tak rádi vracíme.
Soustředění pro nás není jen o zpívání, ale hlavně o společných zážitcích. A těch jsme si i tentokrát odvezli opravdu dost.
Co všechno jsme společně nacvičili, vám s radostí zazpíváme 18. června 2026 na jarním koncertě v DK Poklad.
Možná jste si na přelomu března a dubna všimli, že budova naší školy procházela další potřebnou opravou. Na řadu tentokrát přišla fasáda, kterou v předchozím období poškodilo ptactvo. V zateplení bylo celkem evidováno 51 děr, jež bylo nutné odborně opravit.
Nešlo přitom jen o estetickou stránku budovy, ale především o omezení tepelných ztrát a předcházení dalšímu narušování zateplovacího systému. I taková oprava je součástí průběžné péče o naši školu a o prostředí, ve kterém trávíme velkou část každého dne.
Věříme, že provedené opravy vydrží co nejdéle a že si ptactvo pro své další „stavební plány“ vybere raději jiné místo než naši školní fasádu.
Naše škola zažívá ledacos. V lavicích se píší testy, na chodbách se spěchá na hodiny, ve třídách vznikají skvělé nápady… ale občas to bohužel vypadá i tak, že některé školní vybavení je považováno za trenažér síly, přesnosti nebo experimentální laboratoř lidské tvořivosti.
V poslední době jsme opakovaně řešili poškozování školního majetku – převážně školních lavic. A že fantazie některých jedinců opravdu nezná mezí, protože v poslední době kreativita stoupla. Vnější okna pocákaná pitím, terasa „ozdobená“ kávou a slazenými nápoji, odpadky poházené kolem košů, kružítko zapíchnuté do zdi, poškozené osvětlení únikového východu, ucpané toalety banánem či krabicemi od mléka… To všechno jsou situace, nad nimiž člověk někdy zůstává stát a přemýšlí, zda jde ještě o recesi, nebo už o velmi drahý druh humoru.
Největší kapitolou jsou ale dlouhodobě rozbíjené dveře. A právě dveře jsou věc, která se sama opravdu nerozbije. Nevznikne v nich otvor samovolně, neprokopnou se vlastní vůlí a ani se nerozhodnou přestat fungovat jen proto, že je pondělí. Proto jsme nyní nechali v jedné chodbě dveře vyměnit. Nebyla to ani levná, ani jednoduchá záležitost. Kromě samotných nákladů to znamenalo i velké množství práce a času, protože pan školník musel každé jednotlivé dveře upravovat přesně na míru konkrétnímu otvoru. Výsledek je pěkný a funkční. Byla by velká škoda, kdyby se z nových dveří znovu staly oběti školního „akčního programu“.
Bereme věci realisticky. Víme, že podobné situace dnes bohužel neřeší jen naše škola. Poškozování vybavení, nepořádek a zbytečné ničení věcí se objevuje i jinde. To ale neznamená, že je to normální nebo že nad tím lze jen mávnout rukou. Každá rozbitá věc totiž stojí peníze, čas i energii. Peníze, které by mohly být využity smysluplněji. Čas, který by mohl být věnován zlepšování prostředí pro všechny. A energii lidí, kteří by raději opravovali jen to, co se pokazí běžným provozem, ne to, co někdo zničí schválně.
Tuto situaci řešila škola také s Českou školní inspekcí, která u nás byla ve dnech 24.–27. 3. 2026. Jedním z přijatých opatření bude posílení dozorů na chodbách školy. Ne proto, že bychom chtěli z naší školy udělat střežený objekt, ale proto, že chceme udělat maximum pro to, aby se podobné věci omezily a aby bylo ve škole příjemné a bezpečné prostředí pro všechny.
S žáky o těchto věcech mluvíme, upozorňujeme na ně, situaci sledujeme a snažíme se vést všechny k tomu, aby školu vnímali jako společný prostor, ne jako místo, kde po nich všechno „nějak zmizí“. Téma už několikrát řešil také Žákovský parlament, což ukazuje, že ani samotným žákům není podoba školního prostředí lhostejná. A to je dobře.
Věříme také, že v tomto směru působí na své děti i rodiče. Právě spolupráce školy a rodiny je v podobných věcech důležitá. Úcta k cizí práci, k společnému majetku i k prostředí, ve kterém trávíme velkou část dne, nezačíná až u rozbité kliky nebo poničených dveří. Začíná u obyčejného vědomí, že co není moje, není ani na ničení.
Budeme rádi, když si všichni společně připomeneme jednu jednoduchou věc: škola není bojová aréna, záchod není pokusná stanice pro netradiční materiály a dveře opravdu neslouží k testování pevnosti kopu nebo ventilaci frustrace ze špatné známky. Je to místo, kde by se mělo dobře učit, pracovat a normálně fungovat.
Věříme, že většina našich žáků to chápe správně, a doufáme, že i ostatní časem pochopí, že frajeřina nespočívá v ničení, ale v tvoření, zlepšování a v tom zanechat po sobě něco, co má smysl, je užitečné, pěkné a prospěšné ostatním.
Mladí cyklisté ze 4. A a 4. B si zajeli do Svinova na dopravní hřiště pokusit se získat řidičák na kolo. V uplynulých dnech se proměnili v pilné studenty pravidel silničního provozu. Čekala je totiž jedna z prvních velkých životních zkoušek – boj o Průkaz mladého cyklisty. Pro naše žáky je jeho získání symbolickým potvrzením, že jsou schopni bezpečně zvládnout jízdu v provozu i bez doprovodu dospělých.
Od teorie k praxi: Testy a jízdy
Cesta k průkazu nebyla zadarmo. Celý proces byl rozdělen do dvou částí:
1. Teoretický test: Děti musely prokázat, že se v pravidlech neztratí a dokážou správně vyhodnotit dopravní situace na papíře.
2. Praktické jízdy: Na dopravním hřišti se pak teorie přenesla do pedálů. Pan policista bedlivě sledoval, zda děti dávají znamení o změně směru jízdy, zda správně zastavují na „stopce“ a jak sebevědomě se pohybují mezi ostatními účastníky provozu.
Získat průkaz mladého cyklisty vyžaduje zodpovědnost a pozornost. Všem žákům, kterým se podařilo zkoušky úspěšně složit a své „řidičské oprávnění“ získali, srdečně gratulujeme!
Prevence duševního zdraví má v dnešní hektické době velký význam. Škola se rozhodla zrealizovat na jaře preventivní program „Není duše jako duše“ nejen u našich deváťáků, ale i v osmých třídách. Žáci k programu přistoupili proaktivně a s chutí se zapojili do jeho interaktivní formy. Program je zaměřen na duševní pohodu, faktory, které ji ovlivňují, a na to, co žákům pomáhá cítit se dobře. Diskutovalo se o tom, kdy už je zapotřebí vyhledat pomoc a na jaké organizace je možno se s různými typy duševních obtíží v rámci Ostravy obracet.
Témata zahrnovala také vztahy ve třídě, přetížení, vliv sociálních médií, digitální detox, spánkovou hygienu i psychosomatiku. Program měl pozitivní ohlas. Moc děkujeme pracovnicím centra Spirála Ostrava i žákům za jejich aktivní účast a budeme se těšit na setkávání v dalších letech.
Ve čtvrtek 26. března 2026 se žáci třídy 2. B zúčastnili pohybové dílny „Cesta do Divnozemě“ v Divadlo loutek Ostrava. Pod vedením zkušených herců si děti vyzkoušely základy pohybového divadla a ponořily se do světa fantazie.
Prostřednictvím vlastní představivosti se ocitly v tajemné Divnozemi, kde žijí divnotvorové i pomalotvorové. Během dílny děti objevovaly pohybové možnosti svého těla, zkoušely se pohybovat pouze pomocí rukou nebo jen nohou, a učily se tak lépe vnímat své tělo i prostor kolem sebe.
Součástí programu bylo také seznámení se zrcadlením, tedy opakováním pohybu po druhém tak, že není možné poznat, kdo pohyb začíná. Děti se rovněž dozvěděly, co je kontaktní improvizace, a měly možnost si ji prakticky vyzkoušet.
Po celou dobu vnímaly hudbu, která je vedla k rozvoji pohybové improvizace i jejich pohybových dovedností. Dílna byla pro žáky nejen zábavná, ale i velmi přínosná – rozvíjela jejich kreativitu, spolupráci i schopnost vyjádřit se pohybem.
