Jak důležitou roli mají pamětníci, věděl už středověký kronikář Kosmas, když psal svou Kroniku českou. Události, které popisoval, rozdělil do tří oblastí. Na ty tradované, nejméně relevantní. Ty získané od pamětníků, čili přímo od zdroje. A informace v rámci osobních zkušeností.
A právě projekt „Nikdo by neměl být zapomenut aneb příběh Wintonova dítěte ze Slezska“ byl jedinečnou příležitostí pro dva učitele dějepisu naší školy – Mgr. Martinu Kalužovou a Mgr. Miroslava Bučánka – aby se 12. 9. 2024 setkali s pamětníkem holocaustu, evakuace 669 ohrožených dětí v předvečer války do Anglie s pomocí sira Nicholase Wintona, a měli tak v budoucnu ve výuce možnost předávat informace přímo od zdroje, navíc prodchnuté osobním zážitkem a emocemi.
Celý čtyřdenní projekt, u jehož počátku stál Ing. Bc. Vladimír Nevlud, LL.A., předseda spolku CEBENA – cesta bezmoci a naděje z. s., který podpořil mj. Moravskoslezský kraj, se zaměřil na jednoho z posledních žijící Wintonových dětí – Johna Fieldsenda.
Tento třiadevadesátiletý pamětník přijel do České republiky z Anglie, aby se zúčastnil odhalení pamětní desky židovské rodiny Bermanů v Novém Jičíně, pamětní desky a tzv. kamenů zmizelých své rodiny ve Vítkově a na závěr svého pobytu se setkal se středoškolskými studenty a jejich učiteli v multifunkční aule Gong v Ostravě.
Během poslední zmíněné aktivity byl nejprve přítomným promítnut film „One Life“, který líčil osudy sira Nicholase Wintona, který se rozhodl zachránit ohrožené děti z tehdejšího Československa pomocí několika vlakových transportů do Anglie. A pak už následovalo vlastní setkání s Johnem Fieldsendem, který se narodil v roce 1931 v Opavě do česko-německé židovské rodiny.
Po nástupu Hitlera k moci v Německu se jeho rodiče rozhodli odstěhovat do Vítkova k Johnovým prarodičům, ale s ohledem na zhoršující se mezinárodně-politickou situaci nakonec Johna i s jeho starším bratrem v roce 1939 nechali rodiče evakuovat prostřednictvím sira Nicholase Wintona do Anglie, kde už oba bratři zůstali, neboť jejich rodina byla v průběhu války povražděna.
V rámci vyprávění a dotazů vylíčil John přítomným, jaké pocity měl jako sedmileté dítě, když jej rodiče posadili do vlaku ve Vítkově a matka mu dala do ruky hodiny s tím, aby měl něco na památku a nezapomněl na ně. Jak se musel velice rychle naučit anglicky, protože jeho nová rodina i přesto, že byla přátelská a milující, tak byla velice přísná, a pokud měl hlad a chtěl jídlo, musel pro jeho označení používat anglické pojmy, nikoliv si říct německy aj.
Pan John Fieldsend se stal v průběhu života raketovým inženýrem, jeho starší bratr uznávaným lékařem. V době svého zářijového pobytu v Česku oslavil 93 narozeniny a ukázal, jak je důležité předávat své životní zkušenosti. Během zodpovídání otázek také projevil osobitý smysl pro humor, ale i moudrost, protože dokázal reagovat na hluboce filosofické otázky studentů, kteří zase ukázali, že mladá generace není až tak úplně ztracená, jak si občas myslíme.
Jedna z mnoha odpovědí, která zaujala, se týkala otázky zda může jedinec změnit svět. Odpověď byla jednoznačná, svět může změnit i jediný člověk, stačí, když se bude dívat kolem sebe a bude pomáhat lidem ve svém okolí.
Doufám, že toto naučíme i naše žáky a budeme schopni jim předat cenné zkušenosti, které jsme získali od našich předků!
Více fotografií je v náší galerii.
Mgr. Miroslav Bučánek
