Dne 18. listopadu se na naší škole uskutečnila malá společná akce žáků 8. a 9. tříd, kteří se sešli před školou, aby symbolickým zvoněním klíčů uctili 17. listopad – Den boje za svobodu a demokracii. Krátkým proslovem jsme si připomněli, co tento den znamená – že svoboda a možnost říkat otevřeně svůj názor nejsou samozřejmostí. Zvonění klíči bylo jedním z nejvýraznějších symbolů událostí roku 1989, kdy lidé tímto gestem vyjádřili, že chtějí změnu a věří v budoucnost bez strachu.

Naši žáci tak navázali na tradici, která připomíná důležitost občanské odvahy, respektu a úcty ke svobodě.

Mgr. Petr Frydrych

I letos jsme se za vydatné organizační podpory našeho Žákovského parlamentu Harmonie připojili k celorepublikové akci Bubnovačka, která upozorňuje na důležitost bezpečného a laskavého dětství. Je součástí Týdne za dětství bez násilí.

Ve středu 19. listopadu jsme společně před školou bubnovali, abychom symbolicky „rozbili ticho“ kolem tématu násilí na dětech. Atmosféra byla radostná, rytmická a plná energie.

Bubnovačka je symbolem podpory dětí, které se samy nemohou ozvat. Společné bubnování připomíná, že nikdo nemusí zůstávat se svým strachem sám a že škola je místem, kde se děti mohou cítit bezpečně a kde je jejich hlas slyšet.

Poděkování patří p. uč. Hanelové, která dětem „předbubnovávala“ a výrazně přispěla k dobré atmosféře události.

Mgr. Kristýna Sádecká, Mgr. Petr Frydrych

V naší škole jsme 12. listopadu 2025 opět přivítali velice milou a a živou spisovatelku Lenku Rožnovskou, která děti i učitele strhla nejen svým poutavým vyprávěním, ale také atraktivním a bohatým programem.

Prvňáčci si užili besedu Já, štěně. Přímo před očima dětí se odvíjel příběh, do kterého děti vstupovaly a stávaly malými štěňátky, která zprvu nevidí, ale když povyrostou, provádí různé lumpárny svým sourozencům, fence i páníčkům. Na památku si děti vyrobily papírového maňáska.

Paní spisovatelka dokázala u dětí vzbudit zájem nejen o knihy, ale také o práci spisovatele / spisovatelky. Nejvíce se dětem líbilo vyrábění pejsků, zajímavé knihy a příběh o pejskovi, který lovil papuče, ale ulovil punčocháče. Bavilo je hrát si na pejska, který se snaží chytit hračku a plnit úkoly – házely tenisákem do klobouku, hádaly různé věci a nakonec se přetahovaly.

Mgr. Monika Dostálová

Dne 11.11. 2025 paní spisovatelka Lenka Rožnovská dětem druhých a třetích tříd poutavě vyprávěla o tom, jak vzniká kniha. Děti se dozvěděly, že text píše spisovatel, obrázky kreslí ilustrátor a hotovou knihu vydává nakladatelství. Než se však dostane ke čtenářům, musí se nejprve vytisknout v tiskárně – nejbližší je například v Českém Těšíně. Odtud se pak knihy rozesílají do knihkupectví a knihoven. Paní Rožnovská dětem prozradila, že vznik knihy může trvat různě dlouhou dobu. Například kniha Jirka, Toly a kaktusoví dědci vznikala čtyři roky, zatímco Písnička pro Ježíška jen půl roku.

Spisovatelka také napsala knihu Zachráněné Vánoce, kterou ilustrovala japonská ilustrátorka. Tato kniha vyšla i v japonštině. Děti si všimly, že japonské vydání je o něco větší než to české. Dozvěděly se, že je to proto, že v japonské verzi muselo být přidáno více vysvětlujících vět – japonským dětem bylo totiž třeba objasnit, co jsou to Vánoce, protože je neslaví tak jako my.

Poté paní spisovatelka četla dětem ukázky z knihy Jirka, Toly a kaktusoví dědci a připravila pro ně několik tematických soutěží. Děti si hrály na motýly, kteří sosají nektar, chytaly mouchy do masožravé rostliny a foukaly papírové lodičky. Také se seznámily s postavičkami Vlasáče a Břicháče – dvěma kaktusovými dědky, které vypěstovala Toly, protože studuje přírodovědu.

Paní spisovatelka dokázala děti svým zaujetím a vtipem vtáhnout do děje – pozorně poslouchaly, reagovaly na otázky a s nadšením se zapojovaly do soutěží, které celou besedu příjemně oživily. Svým humorem a výrazovým čtením si děti okamžitě získala. Zaujal nás i samotný zvonečkový konec, kdy si děti postupně předávaly zvoneček s tím, že nesměl zazvonit.

Mgr. Monika Dostálová

V listopadu se žáci čtvrtých a pátých tříd naší školy zúčastnili velmi zajímavé a citlivé besedy se známou českou spisovatelkou Lenkou Rožnovskou. Tématem setkání byla její kniha Smutno se musí vyšeptat, která se věnuje emocím, zejména smutku, a tomu, jak s ním děti i dospělí mohou pracovat.

Paní spisovatelka získala s touto knihou ocenění Zlatá stuha za nejlepší dětskou knížku. Dětem přiblížila i pojmy jako deprese nebo trolling, se kterými se v jejích knihách setkáváme.

Během besedy Lenka Rožnovská s dětmi mluvila o tom, že smutek je přirozená část života a že není nutné se mu bránit nebo ho skrývat. Naopak – je důležité o svých pocitech mluvit a umět je pojmenovat. Spisovatelka dětem představila hlavní postavu své knihy, která se učí, že smutek se dá „vyšeptat“ – tedy vyjádřit slovy, obrázky nebo jiným tvůrčím způsobem.

Součástí besedy byla také tvůrčí aktivita. Děti se pokoušely vyjádřit své pocity smutku tím, že popsaly tuto emoci na papírová srdíčka. Na druhou stranu pak napsaly, jak se cítí, když mají smutek, a co jim pomáhá, aby se z něj dostaly. Tato aktivita vedla k zajímavému přemýšlení o emocích a ukázala, že každý z nás prožívá smutek jinak.

Zajímavé odpovědi dětí:

„Zemřel mi dědeček, měla jsem omezení vzhledem k sádře na ruce, po smrti babičky maminka brečela, úmrtí pejska, rozbil se mi telefon, když mě podvedl kamarád, bylo mi smutno.”

Jak jsem reagoval? „Byl jsem smutný, nic mě netěšilo, všechno bylo moc nahlas, s nikým jsem se nebavil, často jsem plakala, cítila jsem se divně,….”

„Pomohlo mi objetí, povídání, plyšák, maminka, nejlepší kamarádka.”

Závěr besedy končí větou: Každý smutek má svůj konec.

Beseda byla pro všechny velmi přínosná a podnětná. Děti si odnesly nejen nové poznatky o světě emocí, ale i pocit, že mluvit o smutku je v pořádku a že otevřenost přináší úlevu i porozumění.

Mgr. Monika Dostálová

Ahoj,

jsme žáci z 5. A a ve středu 12. listopadu 2025 jsme jeli do Dolní oblasti Vítkovic. Čekaly nás tam dva super workshopy – programování Ozobotů a výroba krmítek ze dřeva.

Každý z nás programoval svého vlastního Ozobota Evo. Hlavní bylo blokové programování, kdy jsme skládali příkazy jako stavební kostky, aby náš Ozobot jel přesně tam, kam jsme chtěli. Bylo skvělé sledovat, jak se robot podle našich příkazů pohybuje a plní úkoly.

Pak jsme na druhém workshopu měřili, brousili, přitloukali hřebíky a postupně skládali krmítka ze dřeva. Práce byla náročná, ale zároveň nás to moc bavilo, zvlášť když jsme viděli, jak z našich rukou vzniká něco užitečného pro ptáčky v zimě.

Celý den jsme si opravdu moc užili. Naučili jsme se spoustu nového, získali zkušenosti s programováním i prací se dřevem a hlavně nás bavilo pracovat spolu a zkoušet nové věci. Těšíme se, kam pojedeme příště!

Za celou 5.A Mgr. Helena Mihálová

V pátek 7. listopadu 2025 zamířili žáci 9. tříd spolu s p. uč. M. Kalužovou do industriálního výstavního prostoru Futureum v Dolní oblasti Vítkovice, aby navštívili moderně pojatou výstavu Institutu Paměti národa nazvanou Místa zlomu.

Výstavu zahájil krátký film o značně pohyblivé státní hranici v oblasti Těšínského Slezska, která opakovaně poznamenala životy některých obyvatel Moravskoslezského kraje. Film k žákům promlouval ve třech jazycích, které se potkávají v tomto regionu – v češtině, polštině a slezským dialektem staršího pamětníka.

Samotná výstava pak nabídla osudy jednotlivců, jejichž místo zlomu do života přinesl některý z totalitních režimů 20. století. Židovská dívka Gertruda Lachsová se musela 6 let skrývat před transportem, rodina Adama Kantora odmítla po německé okupaci podepsat tzv. volkslistu a dále se hlásila k polské národnosti, a proto otce čekaly nucené práce a zbytek rodiny tzv. polenlágr. Jiřina Jelínková s manželem skončili za pomoc vězňům na dole v Ostravě-Heřmanicích v 50. letech ve vězení. Jiří Barteček v 70. letech narukoval k pohraničnímu vojsku, kde sloužil jako psovod na hranici s Rakouskem, kde se mu také podařilo s kamarády přeplavat řeku Moravu a emigrovat na Západ. Později byl však málem unesen StB zpět do Československa.

S těmito a mnoha dalšími osudy se mohli žáci na moderně pojaté výstavě seznamovat individuálně vybaveni sluchátky a snímačem laserového paprsku, díky kterému si na různých místech podzemního prostoru vyslechli autentické výpovědi pamětníků a k dispozici měli také jejich osobní složku s historickými prameny (např. fotky, úřední záznamy), kterou si mohli prohlédnout a do osudu pamětníka se lépe ponořit. Výstavu ukončil krátký kvíz, který při správném vyřešení nabízel kód ke truhle s pokladem.

Mgr. Martina Kalužová