Letošní jarní koncert sboru Muzika v DK Poklad v Porubě se nesl v gurmánském duchu. Nabízel spoustu veršů inspirovaných pokrmy různých zemí, naší zdravou i nezdravou stravou, ale též přinesl ochutnávku melodií z různých koutů světa – z Japonska, Bulharska, Ukrajiny, zazněla i španělština, angličtina a samozřejmě čeština.

Obě dirigentky, L. Roupová a P. Dědičová, si vyžádaly spolupráci publika, které rytmicky podupáváním či tleskáním anebo vlnami mělo doprovodit některé písně.
Mnozí členové pěveckého sboru předvedli v doprovodu k písním postupně během koncertu hru na několik hudebních nástrojů, nejzdatnější z nich zvládl vystřídat pět nástrojů.

Závěr koncertu patřil třídě 9.A, která se loučila se školou a předvedla, čemu všemu se během hodin hudební výchovy na ZŠ J. Valčíka naučila.

Publikum celé více než hodinové pásmo hudby, zpěvu a průvodního slova pobavilo a vystupující často ocenilo hlasitým potleskem.

Fotografie si můžete prohlédnout zde a pár video ukázek na našem Youtube kanále.

Pondělí: Sraz máme neobvykle brzy – v 5:30. Všichni přišli včas a po rychlém naložení zavazadel vyrážíme. Cesta rychle ubíhá, Brno nás příliš nezbrzdilo. Přijíždíme do kraje Jaroslava Haška, konkrétně do Lipnice nad Sázavou, abychom si prohlédli expozici v Haškově domku, jeho hrob na malém hřbitůvku a při obědě také hospodu, ve které psal svou nejslavnější knihu „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“. Další zastávka je až u Jindřichova Hradce. Zde se děti vyřádily v tzv. „Obludišti“ = v bludišti, ve kterém hledaly obludy, a také na pltích a dalších atrakcích. Naším cílovým městem je Milevsko. Ubytováváme se ve skromných pokojích a náladu si zlepšujeme skvělou pizzou a procházkou městem.

Úterý: Po brzkém budíčku a klasické snídani nás čeká kulturní dům v Sedlčanech. Zde dvakrát zpíváme a hrajeme pro děti z místní školy. Je to příjemné publikum a my od paní dirigentky dostáváme za koncert 1-, takže super! Po obědě ve školní jídelně nás čeká trocha historie. Procházíme si hrad Zvíkov, který nás zaujal tím, že zde nebyly provedeny žádné necitlivé opravy a zachoval si svůj středověký ráz. Úchvatné jsou výhledy na soutok Vltavy a Otavy. Ve Zvíkovském Podhradí se posilníme dobrou večeří a spěcháme do klubovny našeho hotelu, kde stihneme dramatický závěr hokejového utkání našeho týmu s Kanadou (prohráli jsme).

Středa: Zaběhnutý ranní rituál – budíček, snídaně, odjezd 7:30. Tentokrát do Veselí nad Lužnicí, ale opět do kulturního domu, kde máme dva koncerty. Při druhém koncertu slyšíme hlasité reakce, na závěr máme „standing ovation“, velké díky a pochvaly od učitelů i personálu kulturního domu. Obdivují celý komponovaný program – zpívání, výběr písní, jejich úpravy s doprovodem hudebních nástrojů, sóla, vtipné průvodní slovo paní učitelky Roupové, které výborně uvádějí samy děti. Pak je před námi tradiční oběd ve školní jídelně a trocha historie. V novém Archeo skanzenu v Trocnově (místo narození Jana Žižky) poznáváme, jak žili lidé na přelomu 14. a 15. století. Líbí se nám, že si všechny exponáty můžeme i osahat. Vědomosti si zapisujeme do pracovních listů a snad i do paměti. Za deště se projdeme po naučné stezce až ke gigantické soše Jana Žižky a k dubu, kde se údajně Jan Žižka narodil. Po výborné večeři v našem hotelu nás čeká zasloužený odpočinek.

Čtvrtek: Tento den se liší tím, že nás ráno probouzí sluníčko a doufáme, že vydrží. Jiné je i prostředí, ve kterém budeme zpívat. V Sezimově Ústí (součást města Tábora) vše připravujeme na koncerty v tělocvičně. Akustika není nejhorší, zvládneme ji stejně jako únavu a trochu živější publikum, které se s námi loučí vřelým potleskem. Do školní jídelny odcházíme s příjemným pocitem po posledním koncertu tohoto zájezdu. Odpoledne nás čeká malebné centrum Tábora. Nejprve si prohlédneme skvělou interaktivní expozici Muzea husitství, včetně tajemného podzemí, a pak si můžeme projít úzké křivolaké uličky. Nesmí chybět nějaká dobrotka k jídlu. Unavení, ale napjatí spěcháme, abychom se po sbalení kufrů mohli dívat na čtvrtfinálový zápas našich hokejistů. K výhře jim určitě pomohlo i naše hromadné povzbuzování!

Pátek: Tentokrát v lijáku po snídani nakládáme kufry. Po trase nás provází déšť, sluníčko i liják. Kratší kolony nás příliš nezdrží a dojíždíme do poslední zastávky našeho zájezdu – do Slavkova u Brna. Po obědě v restauraci blízko zámku navštívíme novou expozici, která nám velmi zajímavě připomene jednu z nejslavnějších bitev napoleonských válek. Blízká mohyla s úctou připomíná všechny zde padlé vojáky.

Cesta zpět za našimi blízkými utíká velmi rychle, přesto stihneme rekapitulaci našeho zájezdu: