Škola není úniková hra ani test odolnosti vybavení

Naše škola zažívá ledacos. V lavicích se píší testy, na chodbách se spěchá na hodiny, ve třídách vznikají skvělé nápady… ale občas to bohužel vypadá i tak, že některé školní vybavení je považováno za trenažér síly, přesnosti nebo experimentální laboratoř lidské tvořivosti.

V poslední době jsme opakovaně řešili poškozování školního majetku – převážně školních lavic. A že fantazie některých jedinců opravdu nezná mezí, protože v poslední době kreativita stoupla. Vnější okna pocákaná pitím, terasa „ozdobená“ kávou a slazenými nápoji, odpadky poházené kolem košů, kružítko zapíchnuté do zdi, poškozené osvětlení únikového východu, ucpané toalety banánem či krabicemi od mléka… To všechno jsou situace, nad nimiž člověk někdy zůstává stát a přemýšlí, zda jde ještě o recesi, nebo už o velmi drahý druh humoru.

Největší kapitolou jsou ale dlouhodobě rozbíjené dveře. A právě dveře jsou věc, která se sama opravdu nerozbije. Nevznikne v nich otvor samovolně, neprokopnou se vlastní vůlí a ani se nerozhodnou přestat fungovat jen proto, že je pondělí. Proto jsme nyní nechali v jedné chodbě dveře vyměnit. Nebyla to ani levná, ani jednoduchá záležitost. Kromě samotných nákladů to znamenalo i  velké množství práce a času, protože pan školník musel každé jednotlivé dveře upravovat přesně na míru konkrétnímu otvoru. Výsledek je pěkný a funkční. Byla by velká škoda, kdyby se z nových dveří znovu staly oběti školního „akčního programu“.

Bereme věci realisticky. Víme, že podobné situace dnes bohužel neřeší jen naše škola. Poškozování vybavení, nepořádek a zbytečné ničení věcí se objevuje i jinde. To ale neznamená, že je to normální nebo že nad tím lze jen mávnout rukou. Každá rozbitá věc totiž stojí peníze, čas i energii. Peníze, které by mohly být využity smysluplněji. Čas, který by mohl být věnován zlepšování prostředí pro všechny. A energii lidí, kteří by raději opravovali jen to, co se pokazí běžným provozem, ne to, co někdo zničí schválně.

Tuto situaci řešila škola také s Českou školní inspekcí, která u nás byla ve dnech 24.–27. 3. 2026. Jedním z přijatých opatření bude posílení dozorů na chodbách školy. Ne proto, že bychom chtěli z naší školy udělat střežený objekt, ale proto, že chceme udělat maximum pro to, aby se podobné věci omezily a aby bylo ve škole příjemné a bezpečné prostředí pro všechny.

S žáky o těchto věcech mluvíme, upozorňujeme na ně, situaci sledujeme a snažíme se vést všechny k tomu, aby školu vnímali jako společný prostor, ne jako místo, kde po nich všechno „nějak zmizí“. Téma už několikrát řešil také Žákovský parlament, což ukazuje, že ani samotným žákům není podoba školního prostředí lhostejná. A to je dobře.

Věříme také, že v tomto směru působí na své děti i rodiče. Právě spolupráce školy a rodiny je v podobných věcech důležitá. Úcta k cizí práci, k společnému majetku i k prostředí, ve kterém trávíme velkou část dne, nezačíná až u rozbité kliky nebo poničených dveří. Začíná u obyčejného vědomí, že co není moje, není ani na ničení.

Budeme rádi, když si všichni společně připomeneme jednu jednoduchou věc: škola není bojová aréna, záchod není pokusná stanice pro netradiční materiály a dveře opravdu neslouží k testování pevnosti kopu nebo ventilaci frustrace ze špatné známky. Je to místo, kde by se mělo dobře učit, pracovat a normálně fungovat.

Věříme, že většina našich žáků to chápe správně, a doufáme, že i ostatní časem pochopí, že frajeřina nespočívá v ničení, ale v tvoření, zlepšování a v tom zanechat po sobě něco, co má smysl, je užitečné, pěkné a prospěšné ostatním.

Mgr. Miroslav Bučánek, ředitel školy