Když ředitel vezme do ruky nůžky a lepidlo

V posledních týdnech jsem měl příjemnou příležitost poznat děti z 1. stupně zase trochu jinak než jen „z chodby“, z informací z porad ke klasifikaci nebo při řešení různých situací. Suploval jsem totiž pracovní činnosti ve třídách 5. A (3. 2.) a 4. A (19. 2.) – a byla to zkušenost, která mě opravdu potěšila.

V 5. A se vyráběl karnevalový obličej. Děti pracovaly s papírovým kulatým táckem, nafukovacím balonkem, fixy, pastelkami a lepidlem. Každý vznikající obličej byl originál – někde převládal humor, jinde nápaditost, pečlivost nebo odvážné barvy. Bylo vidět, že když dostanou prostor a materiál, dokážou své představy proměnit ve velmi povedené výrobky.

Ve 4. A pak vznikaly masopustní masky – buď podle šablony, nebo podle vlastní fantazie. Děti masky vystřihovaly, omalovávaly, vytvořily otvory na oči a ústa a hlavně přemýšlely i nad tím, aby se daly na obličej skutečně připevnit. Kdo chtěl, mohl masku ještě dotvořit polepením barevnými papíry, a výsledky byly pestré a nápadité.

Co mě ale těšilo snad nejvíc: i když každý pracoval na svém vlastním úkolu, děti byly přirozeně schopné spolupracovat. Radily si, půjčovaly si pomůcky, domlouvaly se, komunikovaly – a celkově je práce bavila. Ukázalo se, že jsou kreativní a že ve třídách funguje dobrá atmosféra.

Pro mě osobně to byl skvělý pohled „zblízka“ – vidět děti v situaci, kdy mohou tvořit, zkoušet, opravovat, pomáhat si a mít radost z výsledku. A taky malé připomenutí, že školu netvoří jen známky a povinnosti, ale hlavně děti a jejich schopnosti, které stojí za to rozvíjet.

Mgr. Miroslav Bučánek, ředitel školy