Ve školní jídelně se tentokrát podával oběd, který mile překvapil svou originalitou. Hlavní chod tvořil smažený sýr, ovšem v netradiční podobě karbanátku. Tato variace na oblíbenou klasiku zaujala nejen vzhledem, ale i chutí – spojení sýra a jemně kořeněné směsi – vytvořila zajímavý kulinářský zážitek.
Jako příloha byly servírovány vařené brambory posypané pažitkou, která dodala jídlu svěží aroma. Celý pokrm doplnil lehký jogurtový dip, jenž svou jemnou kyselinkou vyvážil sytost smaženého sýra.
Před hlavním chodem si strávníci mohli pochutnat na luštěninové polévce minestrone. Ta byla plná luštěnin, zahřála a zároveň příjemně naladila na další chod.
Celkově šlo o povedený oběd, který ukázal, že i tradiční jídla lze připravit netradičně a chutně.
Dne 15. dubna 2026 uspořádal Městský obvod Ostrava-Poruba slavnostní setkání u příležitosti Dne učitelů, které se neslo ve velmi příjemné a důstojné atmosféře. Poruba ocenila nejen pedagogy navržené školami v obvodu, mezi nimiž byla za naši školu Bc. Silvie Kaspříková, ale připomněla také pedagogy, kteří budou oceněni Magistrátem města Ostravy, konkrétně Mgr. Simonu Broschovou a Mgr. Michaelu Homolovou. Zazněla rovněž uznání pedagogům, kteří převezmou ocenění také od Moravskoslezského kraje.
Celé předávání se neslo ve slavnostním duchu. Oceněným osobně gratulovaly a ocenění předávaly starostka Městského obvodu Ostrava-Poruba Ing. Lucie Baránková Vilamová, Ph.D., a místostarostka Mgr. Martina Dušková. Mezi hosty nechyběli ani další členové vedení Poruby a zástupci Magistrátu města Ostravy.
Příjemnou atmosféru akce zpestřila také barmanská show společnosti Barmani Zlín, která sklidila velký ohlas. Přítomní si tak vedle slavnostního rautu mohli vychutnat i originálně připravené drinky, které byly milým zpestřením celého odpoledne.
Oceněným pedagogům naší školy srdečně blahopřejeme a do dalších let přejeme pevné zdraví, mnoho sil, nevyčerpatelný elán, inspiraci i radosti z úspěchů jejich žáků!
V polovině dubna (od 13. do 17. 4. 2026) jsme se zúčastnily stáže v rámci Erasmu+ v přístavním městečku Kristiandsund, které leží na západním pobřeží Norska. Je unikátní svou polohou. Rozkládá se totiž na čtyřech ostrovech (Kirkelandet, Innlandet, Nordlandet a Gomalandet), které omývá Norské moře. Město, ležící přímo na okraji Atlantského oceánu (jehož je Norské moře součástí), je známé jako „hlavní město sušených ryb“ (clipfish).
Po velmi milém přivítání a vzájemném seznámení na místní radnici jsme postupně navštívily čtyři školy: Nordlandet ungdomsskole, Allanengen skole, Innlandet skole a zcela novou Folkeparken skole. Věnovaly jsme se zde metodě stínování (job shadowing).
Tyto školy (zejména pak Allanengen skole a Nordlandet ungdomsskole) jsou v Norsku považovány za experty na inkluzi a integraci. Velkou část žáků (až 75 %) tvoří děti s odlišným mateřským jazykem, zejména ze Rwandy, Konga, Ukrajiny a Polska. Proto naším hlavním cílem bylo sledování metod zvládnutí inkluze a rychlá adaptace dětí z rozdílných sociálních vrstev i dětí s odlišným mateřským jazykem.
Školy v Kristiandsundu kladou důraz na rovný přístup ke vzdělání, budování neformálních vztahů a úzké propojení s praktickým životem. Děti jsou zde hodně spjaty s přírodou. Část výuky, nebo přinejmenším přestávka mezi výukovými bloky, probíhá venku v přírodě, a to bez ohledu na počasí.
Během stínování jsme bedlivě sledovaly nejen metody norské výuky v rámci různorodého složení tříd, ale i vzájemnou spolupráci mezi studenty samými, nebo ve vztahu učitel – poradce (koordinátor) a žák. Aktivně jsme se do průběhu hodin zapojovaly, ať už společnou hrou nebo prací se studenty, diskuzí s vyučujícími a své poznatky a zkušenosti porovnávaly navzájem.
Nahlédnutí do průběhu výuky na několika školách nám přineslo spoustu možností srovnání. Byla to nejen vítaná možnost sdílení a porovnávání zkušeností, čerpání inspirace do další práce, ale také příležitost zdokonalit se v cizím jazyce. Velmi nás nadchla okolní příroda a otevřenost místních lidí.
Díky Erasmu+ jsme si rozšířily svůj obzor a získaly nadhled, který nám vnese svěží vítr do další práce.
V pondělí 20. dubna 2026 navštívila třída 5. A Divadlo loutek v Ostravě, kde zhlédla netradiční zpracování klasické pohádky Sněhová královna. Toto představení děti získaly jako výhru v soutěži s nákupním centrem Géčko.
Tento příběh o velké odvaze Gerdy a zakletém Kayovi nás tentokrát zaujal nejen svým dějem, ale především fascinujícím technickým provedením. Představení totiž mistrně propojilo klasické loutkoherectví s moderními technologiemi. Celá scéna byla rozdělena na několik samostatných stanovišť, která herci během vyprávění oživovali. Klíčovým prvkem bylo využití kamer, které v reálném čase snímaly detailní práci s malými loutkami a rekvizitami přímo na těchto stanovištích a obraz následně přenášely ve velkém formátu na projekční plátno.
Tento přístup nám umožnil sledovat příběh ve dvou rovinách – viděli jsme herce přímo na jevišti, ale zároveň jsme si mohli vychutnat filmové detaily tváří loutek a drobných kulis, které by jinak z dálky zanikly. Sledovali jsme tak mrazivou cestu Gerdy přes rozkvetlou zahradu, setkání s mluvícími vránami i dobrodružství u loupežníků s neuvěřitelnou blízkostí. Kamera nám pomohla naplno vnímat emoce v momentě, kdy se Gerda konečně dostala až do ledového paláce Sněhové královny, aby zachránila Kaye, jehož srdce bylo uvězněno v chladu. Spojení živé akce a filmové projekce vytvořilo nezapomenutelnou atmosféru, která nás vtáhla přímo do centra dění a ukázala nám, jak kouzelné a moderní může loutkové divadlo v dnešní době být.
V pátek 17. 4. 2026 třída 4. A vyměnila školní lavice za divočinu. Čekal na ni skvělý program s názvem Zvířata naší přírody, v rámci kterého děti nahlédly do života obyvatel našich lesů a luk.
Žáci si mohli zblízka prohlédnout věrné vycpané exponáty, a dokonce si na ně i sáhnout! Zjistili díky tomu spoustu zajímavostí o srsti a stavbě těla zvířat, která běžně v přírodě potkají jen vzácně. Byl to pro všechny silný zážitek, který v učebnicích nenajdete.
A co stihli mimo program?
Pozdravili majestátní slony a pozorovali rodinku hrochů.
Pro milovníky Harryho Pottera byla povinnou zastávkou expozice s pavouky a fascinujícími hady.
Obdivovali barvy exotických ptáků, ale největší hvězdou byl bezpochyby páv. Ten třídu doprovázel na každém kroku, a i když ho zrovna neviděli, jeho typické volání se neslo celou zoo a provázelo děti celým dnem.
Naše školní jídelna se 15. dubna 2026 proměnila v degustační centrum. Žáci z celého prvního stupně, od prvňáčků až po páťáky, se na chvíli stali opravdovými sýraři a s chutí se pustili do objevování pestrého světa sýrových specialit, které tentokrát dorazily do školy v rámci projektu Ovoce a mléko do škol.
Společně děti vyzkoušely vše od jemné mozzarelly až po výraznější uleželé kousky, podívaly se spolu s učiteli na mapu světa, odkud slavné sýry pocházejí, a dověděly se, jak se mléko z farmy promění v tuhle dobrotu plnou vápníku, která pomáhá růst.
Velkým hitem byla uzená mozzarella, ale odvaha objevovat nové chutě nechyběla nikomu. Máme radost, že i naši nejmladší žáci mají k jídlu takhle skvělý přístup a chuť zkoušet zdravé věci.
Součástí dodávky byl rovněž hodnotící list, díky kterému víme, že dětem nejvíce chutnaly pařené sýrovy tyčky, pak gouda a také už zmíněná uzená mozzarella.
Dnes si strávníci ve školní jídelně pochutnali na tradiční polévce kaldoun, která zahřála a příjemně naladila na hlavní chod. Tato sytá a voňavá polévka patří mezi klasiky české kuchyně. Je to silná a vydatná polévka s krémovou konzistencí. Její chuť je specifická kombinací masa, vnitřností a jemného zahuštění.
Po polévce následovalo jedno z nejoblíbenějších jídel – boloňské špagety. Těstoviny s bohatou masovou omáčkou si získaly velký úspěch a talíře se rychle vyprazdňovaly.
Jako sladká tečka nechybělo čerstvé ovoce a voňavá štrúdlička, která skvěle doplnila celé menu.
Ve čtvrtek 16. dubna 2026 se v hodinách dějepisu v 7. třídě neodehrávalo jen obyčejné opakování husitských válek. Místo tradičního sezení v lavicích, zapisování dat a občasného zoufalého hledání správné stránky v učebnici jsme se rozhodli výuku trochu rozhýbat. A protože husitské války rozhodně nebyly nudné, nebyla nudná ani práce s nimi.
První z netradičních aktivit proběhla během 3. vyučovací hodiny a nesla název Kdo by se přidal ke komu. Třída se tentokrát proměnila v pomyslnou mapu názorových proudů husitské doby. U okna stáli umírnění husité, ve vedlejší uličce pražský střed, v další radikální husité a u dveří měli své místo katolíci. Učitel četl modelové situace a postavy, které mohly v době husitských válek skutečně existovat, a žáci se podle svého rozhodnutí přesouvali do jednotlivých částí třídy.
Na první pohled to vypadalo jednoduše: poslechnout si postavu, vybrat si skupinu a postavit se. Jenže právě v tom byla síla celé aktivity. Nestačilo jen někam dojít. Každý měl také vysvětlit, proč si vybral právě toto místo. A ukázalo se, že ne všichni uvažují stejně. Někdy zazněly velmi rozumné argumenty, jindy padlo i upřímné přiznání typu: „Stoupl jsem si sem, protože tady byli ostatní.“ I to ale bylo vlastně cenné zjištění.
Cílem totiž nebylo jen zopakovat si, kdo byli husité, jak se dělili a čím se jednotlivé proudy lišily. Aktivita vedla také k zamyšlení nad tím, že společnost byla pestrá tehdy a je pestrá i dnes. Žáci si mohli vyzkoušet, že člověk nemusí automaticky jít s davem, že umění mít názor zdaleka neznamená jen názor mít, ale především ho obhájit. A to je dovednost, která se nehodí jen do dějepisu.
Druhá neobvyklá aktivita přišla během 6. vyučovací hodiny a nesla název Bitva v obrazech. Tentokrát už se neřešilo, ke komu by se kdo přidal, ale jak co nejlépe předvést jednu konkrétní husitskou bitvu, aby ji spolužáci poznali. Nejdřív bylo potřeba rozdělit třídu do čtyř skupin. To samo o sobě byla menší výzva, protože vytvořit početně vyvážené skupinky podle pohlaví se ukázalo být téměř stejně náročné jako některé historické mírové dohody. Po chvíli vyjednávání, přesunů a většího organizačního ruchu však bylo hotovo.
Každá skupina dostala jednu bitvu: u Sudoměře, na Vítkově, u Domažlic nebo u Lipan. Pak měli žáci přibližně patnáct minut na přípravu. Mohli využít svoje znalosti, zápisky v sešitě, učebnici i internet. Měli si promyslet, co je pro danou bitvu nejdůležitější, a vymyslet, jak ji před třídou co nejlépe zahrají.
A že fantazie nechyběla. Bitva na Vítkově se odehrávala na židlích, aby bylo názorně vidět, že husité uměli skvěle využívat terén. U Sudoměře jeden z žáků statečně ztvárnil dno rybníků, dívky na něj položily „prádlo“ a křižáci následně doplatili na to, že se pohybovali v opravdu nevhodném terénu. U Domažlic musel jeden z husitských zástupců zpívat, i když z jeho výrazu bylo patrné, že by v pěvecké soutěži dobrovolně nestartoval. Přesto křižáci podle scénáře poctivě utekli. A u Lipan se husité nejprve sešli s katolíky, aby se pak, historicky zcela správně, pustili do sebe navzájem.
Právě tahle aktivita ukázala, že dějepis nemusí být jen o letopočtech a zápisu do sešitu. Žáci při ní museli spolupracovat, rozdělit si role, domluvit se, co je podstatné, a převést naučené informace do scénky, kterou pochopí i ostatní. Procvičili si tedy nejen znalosti o husitských válkách, ale také komunikaci, práci ve skupině, improvizaci a schopnost vystihnout hlavní myšlenku.
Je pravda, že podobný způsob práce pro ně není úplným standardem, a tak chvílemi převažoval tak velký pracovní ruch, že by se z něj učiteli ježily vlasy (pokud by nějaké ještě měl), a třída místy připomínala spíš přípravu na menší husitské tažení než klidnou školní výuku. Na druhou stranu právě to bylo důkazem, že žáci opravdu pracovali, přemýšleli a snažili se přijít s vlastním řešením.
A i když začátek nebyl úplně uhlazený, nakonec se ukázalo, že je tento způsob výuky zaujal a bavil. Obě hodiny tak připomněly, že i historické téma, které je na první pohled plné bitev, jmen a složitých vztahů, lze uchopit živě, s nadhledem a aktivně. A že někdy stačí trochu změnit formu práce, aby se z dějepisu nestal jen předmět o minulosti, ale i prostor pro přemýšlení, spolupráci a občas i pro smích.
V pátek 17. 4. 2026 se ve třídě 5. A uskutečnila zajímavá beseda o finanční gramotnosti, kterou žákům zprostředkoval pan Michal Klimeš z ČSOB. Celá beseda se nesla v duchu diskuse o tom, jak funguje svět peněz a jak s nimi správně zacházet v každodenním životě. Pan Klimeš dětem vysvětlil cestu peněz od jejich vydělání až po rozumné utrácení a společně probrali i historii platidel od výměnného obchodu až po dnešní digitální platby. Velká část setkání byla věnována rodinnému rozpočtu a rozlišování mezi věcmi, které skutečně potřebujeme, a těmi, které jen chceme pro radost. Žáci se také dozvěděli důležité informace o bezpečnosti při nakupování na internetu a o tom, proč je užitečné odkládat si část peněz stranou.
Přednáška byla velmi interaktivní a žáci se aktivně zapojovali. Na úplný závěr si děti ověřily své nově nabyté znalosti v zábavném kvízu Kahoot, který prověřil, jak pozorně během besedy naslouchaly. Celá akce byla pro žáky nesmírně přínosná, protože porozumění světu financí je velmi důležité pro jejich budoucí samostatnost a zodpovědné rozhodování.
Ve dnech 23.–27. března 2026 jsme s dětmi z 2. a 3. tříd vyrazili na tradiční soustředění pěveckého sboru Bambule do našeho oblíbeného areálu Setina v Pusté Polomi.
A co vše jsme tam dělali? Především zpívali. A hodně! Hlasivky jely naplno od rána do večera, pilovali jsme nové písničky, opakovali, zkoušeli, ladili… a výsledek? Velký kus práce a pořádný krok směrem ke koncertu. Děti makaly skvěle a bylo znát, že je zpívání baví – i když občas už „trošku docházel dech“.
Nechyběly hry, smích, společné chvíle, diskotéka ani stezka odvahy. Počasí bylo sice spíš „na kulicha než na jaro“, ale nás to nezaskočilo. Les jsme prozkoumali křížem krážem, proběhli jsme se a zvládli i pořádnou dávku čerstvého vzduchu. Narazili jsme přitom také na jednu zajímavou lesní „stavbu“, která hned posloužila jako kulisa pro malé divadlo – a děti se svých rolí zhostily opravdu s nadšením.
Za hladkým průběhem soustředění stojí také náš tým – učitelky Jitule, Ivča a vychovatelky Silvi a Ivet. Společně nám to zkrátka funguje. Velké díky patří milému personálu Setiny – i proto se sem tak rádi vracíme.
Soustředění pro nás není jen o zpívání, ale hlavně o společných zážitcích. A těch jsme si i tentokrát odvezli opravdu dost.
Co všechno jsme společně nacvičili, vám s radostí zazpíváme 18. června 2026 na jarním koncertě v DK Poklad.
